Berta

Narodila se 18. února 2004. Ve skutečnosti se jmenuje ANČA Ferda, ale jelikož jsme měli vybrané jméno dříve než psa, nezbylo než Bertu přejmenovat. Naše dcera by se stejně s jiným jménem už nesmířila.

Naše dcera by se stejně s jiným jménem už nesmířila. Musíme dát skutečně za pravdu všem informacím, že Bernský salašnický pes je ideálním prototypem "rodinného psa". Berta se stala regulérním členem naší rodiny, jakož i nejbližších příbuzných. Zřejmě k tomu přispěla i její temperamentní, ale bezproblémová povaha. Nutno podotknout, že pár rozhrabaných záhonů a jedny nahryzané holínky jsou, myslím, vcelku zanedbatelné škody. Jako štěně skutečně nic jiného nezničila. Dokonce i nácvik venčení se obešel jen s několika loužičkami v obýváku. Pravdou ovšem je, že Berta od samého začátku bydlí venku na zahradě, resp. v kotci. Přístup do domu však má, smí ale jen do místností s dlažbou. Do pokojů s plovoucí podlahou má vstup zakázán a skutečně tam snad nikdy nebyla. 

Od samého začátku miluje přítomnost jiných lidí, hlavně dětí. Přes její velikost nemáme strach, že by někomu ublížila, nicméně je to stále jen zvíře a určitá obezřetnost v přítomnosti malých dětí je vždy na místě. Ale znovu opakuji, nikdy vůči žádnému, ani malému děcku neprojevila ani nejmenší náznak agresivity. Vlastně vůči nikomu. Ostatní zvířata (kočky, slepice, zajíce) nechává bez povšimnutí, jen občas se s naší vlastní kočkou navzájem ze sportu proženou. Toto plemeno nemá velké lovecké pudy a pokud včas zareagujete, lze ji vcelku snadno zarazit v pronásledování zvěře. Když se to nepodaří, sama se po chvilce vrátí, protože se svojí rychlostí nemá šanci jakoukoli zvěř dohonit. K ostatním psům je víceméně nevšímavá, kromě pár známých hafanů ze sousedství, se kterými se občas ráda proběhne. Výjimkou jsou velcí psi, kteří jsou moc dotěrní, v takovém případě si pak rychle sjednává pořádek.

Základní výcvik jsme víceméně zvládali sami, i když ze začátku jsme chodili na místní cvičák. Tam se naučila základní poslušnosti, takže je zvládnutelná. Faktem ovšem je, že jsme neměli jiné ambice, než mít ovladatelného psa, ale necvičili jsme žádné složitější věci. Získali jsme tak psa, se kterým můžeme bez problémů chodit na volno na procházky, v náročnějších případech (město, restaurace, apod.) dostane vodítko. Nemáme problém s cestováním, jízdu autem má vyloženě ráda, běžně s námi jezdí na dovolenou na hory, miluje vycházky na běžkách, dokonce zvládá i tahat dcerku na saních. Ale stejně tak bez problémů dokáže zůstat sama na pokoji v hotelu, takže si můžeme i zalyžovat. Trochu problém je naopak v létě, ale to spíše kvůli vysokým teplotám, které tito psi hůře snáší. V největších vedrech ji necháváme doma a na procházky se snažíme chodit spíše večer.

Kromě běžné veterinární preventivní péče (očkování, odčervování, prevence proti klíšťatům a blechám) jsme zatím nezaznamenali větší problém, nepočítám-li jeden zánět uší (kapičky) a jeden průjem (tablety). Rentgen kyčelních a loketních kloubů ukázal nejlepší možné výsledky a doufáme, že bude dobrým základem pro chov.

Případným zájemcům můžeme toto plemeno jen doporučit, pravdou však je, že je třeba počítat s jeho velikostí a odpovídajícím "životním prostorem".